Jestli tě zahradničení někdy odradilo jen při pomyšlení na vypletý záhon, ideálně s přesně změřenými rozestupy mezi sazenicemi, správnou kyselostí půdy a výrazy jako “mulčovací textilie”, tak tě naprosto chápu.
Já jsem si taky kdysi myslela, že zahrada je hlavně o správném postupu. Jenže pak jsem to zkusila jinak – a najednou mě to začalo bavit.
Tady je pár pravidel, která mi pomohla mít záhon bez stresu:
1. Není to výstava, je to život
Tvůj záhon nemusí vypadat jako z katalogu. Může být trochu křivý, může v něm růst něco, co jsi tam nikdy nesadila a můžeš klidně zapomenout, co je v kterém rohu. Nic se nestane.
2. Začni malým kouskem
Nepotřebuješ čtyři metry vyvýšeného záhonu hned první jaro. Stačí ti truhlík, stará přepravka nebo kus země. Radši malý kout, který tě těší, než velké plány, které tě zavalí.
3. Nepěstuj, co ti nechutná
Tohle zní jako samozřejmost, ale znáš to. Hrášek je roztomilý, ředkvičky rychlé… ale jíš je vůbec? Pěstuj to, co tě vážně těší jíst nebo použít. A klidně deset druhů máty, jestli tě baví si s ní hrát.
4. Nech věci trochu na přírodě
Nemusíš mít všechno pod kontrolou. Něco vykvete dřív, něco se nezadaří. Ale často ti příroda dá víc, než čekáš – a někdy i úplně sama.
5. Přijmi, že to nebude dokonalé
Možná ti to okouše slimák, možná zapomeneš zalít. Zahrada není o dokonalosti, ale o procesu. O tom, že máš ruce od hlíny a dobrý pocit.
A co z toho?
Nechci být zahradnice roku. Chci být zahradnice, která si to užívá. Která ráno s hrnkem čaje obejde květináče, otrhne bazalku na oběd a večer pozoruje, jak se všechno pomalu uklidňuje. A k tomu nepotřebuju ani skleník, ani tabulky s pH.
Pokud jsi na tom stejně, věz, že i „neideální“ záhon může být ten nejhezčí. Protože v něm roste něco víc než jen rostliny – roste v něm pohoda, která vydrží i přes pár zapomenutých závlah.
Zalito sluncem 
Leave a comment